Vznik a historie vodní dýmky:

Vodní dýmka je původně záležitostí Indickou. Dnes je tomu více než čtyři sta let, co staří Indové poprvé vyzkoušeli tento posvátný nástroj, zvaný též Nargile, Hookah nebo Shisha. Dříve však nebyly pokuřovány ovocné tabáky, jak je tomu dnes, dýmka byla vyrobena z vydlabaného kokosového ořechu, do něhož se zasunulo stéblo trávy (tzv. narcíl) a kouřilo se konopí, které bylo pěstováno pro své léčivé účinky a také samozřejmě kvůli hašiši.

Dýmka se postupem času dostávala i do dalších koutů arabského světa, zejména pak do Egypta. Zde ji pojmenovali Nargil. A také hlavně do Íránu (Persie) kde dýmka začala dostávat svou dnešní podobu. Váza (govde), původně vyrobena z přírodních materiálů byla nahrazena keramikou a stéblo trávy bylo nahrazeno šlauchem, tak jak jej známe dnes. Když byl objeven tabák, k vodní dýmce přibyla další část, pro dnešního kuřáka nepostradatelná, korunka ( tzv. hagar nebo lule) Původně byla vyrobena z bronzu, v současné době ji však většinou v běžném provozu uvidíme nejčastěji keramickou a nově kovovou nebo skleněnou.

Podobu, jakou má dýmka dnes ji dali až Turci a pojmenovali ji Nargile. Většinu změn zaznamenala v období vlády sultána Murada IV.(1623-1640). V té době byla na vrcholu své dřívější popularity.

Dnešní vodní dýmka:

V západní a střední Evropě a v Americe se dostala vodní dýmka do širšího podvědomí veřejnosti až koncem 19. a počátkem 20. století. V té době se dýmka stala na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků. Později, s módou cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na dýmku poněkud zapomnělo. V současné době u nás ovšem prožívá opět vzestup, především také díky vzniku velkého počtu čajoven v kterých je kouření vodních dýmek nedílnou součástí.