|
Vodní dýmka se objevila asi před třemi sty lety v Indii a rychle se rozšířila do celého arabského světa. Například v Egyptě vám nabídnou vodní dýmku v kavárnách, restauracích, barech ale i přepychových hotelech. Patří totiž k jejich životu, ať už kouření doprovází práci, čtení, volný čas nebo pobývání s přáteli. Jak vlastně funguje?
Princip je zcela jednoduchý - nasáváním ze šlauchu (hadičky) vzniká ve váze (lahvi s vodou) podtlak, takže je kouř z tabáku, spalovaného uhlíkem, hnán skrz trubici v kovovém těle vodnice do vázy, kde je filtrován a ochlazován vodou, do kterého se může přidávat podle chuti led, citrónová šťáva nebo třeba mléko, někteří lidé dávají přednost filtraci přes víno a kdejaké další tekutiny. Tam se dým značně ochlazuje a částečně čistí od různých toxinů a nečistot. Následně z vody vlivem rozdílné hustoty stoupá nad hladinu a vy ho natáhnete šlauchem do plic.
Kouzlu uklidňujícího bublavého zvuku vody ve váze a aromatického dýmu, pocitu pohody a někdy i lehkému krátkodobému motání hlavy podléhá podle Magdaleny Ježkové ze Státního zdravotního ústavu v ČR asi 14% patnáctiletých, vodní dýmku si oblíbili hlavně mladí lidé, často dívky a zapřísáhlí nekuřáci cigaret. Není divu, vždyť speciálně upravený tabák, skládající se z čerstvých tabákových listů a ovoce naložený do melasy nebo medu se zásadně liší od cigaret - chutí, vůní, způsobem kouření, účelem kouření i množstvím škodlivých látek, nebo ne?
Se škodlivinami ve vodní dýmce je to více než těžké z jednoho prostého důvodu - každý tvrdí něco jiného. Následující text vychází především z výzkumů "American University of Beirut" a "Joseph University in Beirut" z roku 2002, které byly zveřejněny počátkem roku 2003. Jedná se pouze o stručný výtah:
Nejdříve něco málo k tomu, jak tyto výzkumy probíhaly. U 28 kuřáků vodních dýmek byla provedena měření, která měla stanovit průměrný počet potáhnutí při kouření celé dýmky (100), jejich délku (3 s), objem (0,3 l) a intervaly mezi nimi (30 s). Z těchto dat se pak vycházelo při dalších měřeních, která byla zaměřena především na obsah jednotlivých látek v kouři... Co z toho všeho tedy vlastně vyplývá? Především to, že kouření vodní dýmky není až zas tak neškodná zábava, jak si mnozí lidé myslí, a že může způsobovat trvalé zdravotní následky, stejně jako kouření cigaret. Ve prospěch dýmek ovšem hovoří to, že jich člověk nemůže vykouřit tolik, jako cigaret, a také to, že bývají často kouřeny ve více lidech, takže se obsah jednotlivých látek dělí jejich počtem. Další výhodou dýmek by mohlo být to, že maximální teplota při kouření dosahuje přibližně 450°C (v oblasti hliníkové folie), zatímco u cigaret bylo naměřeno až 900°C. Dá se tedy předpokládat, že větší část kouřových kondenzátů (v případě dýmek) vzniká prostou destilací, nikoliv pyrolýzou (tepelným rozkladem) a spalováním. Výzkumy tabákových kondenzátů vzniklých tepelným rozkladem ukazují, že tvorba nádorů a četnost vzniku mutagenů stoupá zároveň s teplotou pyrolýzy.''
Abyste pochopili obtížnost hodnocení škodlivin obsažených ve vodní dýmce, přidávám citaci Magdaleny Ježkové ze článku "Kouření vodní dýmky není bezpečnější než cigarety?" na www.novinky.cz :
Nebezpečné je především nedokonalé spalování, kvůli kterému se tvoří oxid uhelnatý,? řekla Ježková. Ten vytěsňuje kyslík z vazby na červené krvinky, kvůli tomu pak dochází k poruchám přenosu kyslíku k životně důležitým orgánům. Velké množství plynu i dehtu vdechují nejen aktivní kuřáci dýmky, ale i lidé v místnosti, kde se kouří.
Odhaduje se, že na světě je asi sto milionů kuřáků vodních dýmek. Oblíbené je to hlavně v zemích Blízkého východu. Některé studie zjistily, že kouření vodní dýmky po dobu 30 až 60 minut se vyrovná vykouření celé krabičky cigaret. Ze studie egyptských párů také vyplynulo, že kouření vodní dýmky snižuje plodnost.
Podle Ježkové je myšlenka, že voda odfiltruje škodlivé látky, mylná. Při častém kouření nikotinového tabáku z vodní dýmky hrozí návyk a přechod na cigarety. Bez rizika ale není ani kouření beztabákových směsí. Výrobci totiž na krabičkách nezmiňují jejich přesné složení, proto vlastně není jasné, co do sebe člověk vdechuje.
K těmto dvěma článkům můžeme dodat snad jen pár věcí: mýlí se Amerika, jedna z nejvyspělejších zemí světa, nebo snad Státní zdravotní ústav ČR? Jak je možné, že lidé, kteří ovládají zrození a dokáží geneticky upravovat zvířata a rostliny, cestují vesmírem, dokáží téměř popřít zákony přírody nejsou schopni přesně analyzovat obsah tabáku?
Ale teď vážně, je zde pár dalších otázek - "vykouření vodní dýmky se vyrovná krabičce cigaret" - jakých a v čem? A kdo má vlastně pravdu v otázce ohledně teploty spalování a jejího vlivu na škodlivost tabákového kouře?
Ohledně množství nikotinu mohu z vlastní zkušenosti říci, že jeho obsah je velmi nízký, protože jestli ne, ať se propadnu, závislost na vodní dýmce u mě nefunguje. Silnější kuřáci cigaret po vykouření jedné až dvou vodních dýmkách mají chuť na cigaretu z prostého důvodu - nedostatek nikotinu?
Dalo by se dlouho debatovat o škodlivosti vodní dýmky, zvlášť, když si jednotlivé, odborné i neodborné zdroje v mnoha věcech protiřečí. Spokojit se musíme s tím, že škodlivost vodniček není nulová, jak je obecně rozšířeno, na další výzkumy si budeme muset ještě nějaký čas počkat?
|
Uvod 